ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (36) Jídelní známky I
Známky k odběru jídla v pohostinství, tedy kovové stravenky, mají u nás bohatou historii.
O jejich oblíbenosti u sběratelů svědčí fakt, že pražské jídelní známky z poloviny 19. století byly součástmi numismatických sbírek snad již v době své platnosti.
Filozof, lékař a politik Jan Jessenius či Ján Jesenský nebo také Jan z Jesenu se narodil 27. prosince 1566 ve slezské Vratislavi. V roce 1583 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu a v roce 1587 obhájil v Lipsku disertaci. V roce 1588 odešel na filozoficko-lékařské učení do Padovy, kde obhájil lékařskou i filozofickou práci. V Praze získal doktorát, nejprve se vrátil do Vratislavi, kde působil jako lékař a později získal titul dvorního lékaře saských vévodů. Stal se mimořádným profesorem a v roce 1597 rektorem univerzity ve Wittenbergu. V roce 1600 přijel za přítelem Tychonem de Brahe do Prahy, kde provedl na těle odsouzence první veřejnou pitvu, jejíž popis je jedním z vrcholů jeho vědecké činnosti. V Praze pak prováděl jako host Univerzity Karlovy další pitvy a publikoval odborné práce. Začal se zabývat také politikou, stal se jedním z hlavních představitelů protihabsburského hnutí a plnil diplomatické úkoly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (13) Církev doby klasicismu – zmrazené naděje
Konzervativní katolická hierarchie závěru 18. a začátku 19. století spíš sledovala než určovala vývoj Evropy.
Už před revolucí byly ve Francii v katolické církvi patrné dva tábory, zjednodušeně řečeno modernisté a konzervativci. Podobně jako tomu bylo u státní a šlechtické heraldiky, i ta církevní na sebe vzala střízlivé klasicistní formy. Také její klid a vyváženost však byly ve zvláštním rozporu s dramatickým vývojem uvnitř církve i v jejích vztazích se světskými mocnostmi.
Ráno 29. září 1786 nasedli v Pistoji před biskupským palácem do kočáru dva muži. Zanedlouho už ujížděli krásnou toskánskou krajinou směrem k Florencii. Tajemník Paolo se s respektem zadíval na unavenou tvář svého pána, biskupa Pistoje a Prata, Scipiona d Ricci. V minulých dnech se vydal ze všech svých sil, když řídil synodu, které se zúčastnilo skoro tři sta biskupů. Ale stálo to za to. Schválené synodní dekrety, které vezou ukázat velkovévodovi Leopoldovi, s Boží pomocí konečně pohnou církví správným směrem. Toskánský velkovévoda Leopold, bratr císaře Josefa II., byl spokojen. Do jeho plánů církevní reformy, kterou uskutečňoval uvážlivěji než jeho bratr, zapadaly výsledky Pistojské synody do
cela dobře. Snad ale byly přece jen příliš radikální. Církev se vrací ke své původní čistotě, kterou přinesl Kristus, ruší se inkvizice, mše se mají celebrovat v národních jazycích, zavede se jediný řeholní řád a všechny ostatní se zruší, stejně, jako se nedávno stalo jezuitům... Leopoldovy rozpaky byly na místě.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
