Rakouská mincovna v roce 2008 vydává novou sérii zlatých 100eurových mincí na
téma Koruny Habsburků. První mince, která vyšla dne 5. listopadu 2008, se
věnuje koruně Svaté říše římské národa německého.
Římská říše
Zánik římského impéria prožívali lidé v západních provinciích jako zánik
světa. Byzantská říše na východě sice přežila, a byzantský císař alespoň
teoreticky i nadále vládl v západní části říše, ale v praxi se omezoval na
příležitostné hájení svých zájmů pouze v Itálii.
Císař si přitom znepřátelil
především papeže, který si nárokoval veškerou moc a dostával se do rozporu s
ortodoxní vírou. Když pak Leo III. mezi římskými šlechtici naléhavě hledal
spojence proti osobním nepřátelům, využil nezákonného uchopení moci císařovnou
Irenou. Císařovna svého syna a regenta, Konstantina VI. v roce 797 sesadila a
nechala oslepit, aby se sama zmocnila trůnu. Žena samozřejmě nemohla být podle
západního smýšlení císařovnou, a toho využil papež. Zabil tak dvě mouchy
jednou ranou. Prohlásil, že císařská koruna je neobsazená a na Vánoce roku 800
korunoval franckého krále Karla. Papež tak získal proti svým nepřátelům v Římě
pomocníka, a ortodoxního císaře Ostromse popírajícího nadřazené církevní
mocenské postavení, odstranil ze hry.
V Konstantinopoli byli touto arogancí
zděšeni. Západní a východní říše bojovaly za nástupce Ireny – Nikephorose I.,
o císařský titul a město obchodu Benátky. V roce 812 pak došlo ke smíření,
byzantští císaři se budou v budoucnu označovat jako císaři římští (Sebastos
Romaion = Imperator Romanorum), západnímu císaři zůstane titul svatý císař
římský (Imperator Augustus).
Říše císaře Otty I. Velikého
Karel Veliký se označil za nástupce římského panovníka a po neklidném období
stěhování národů vytvořil na tehdejší poměry přísně vedenou mírovou říši.
Myšlenka říše se tak mezi lidem uchytila, hlavně po Karlově smrti, kdy se
kvůli opakovanému, typicky franckému, dělení říšského dědictví, říše a moc
panovníka začaly rozdrobovat. 9. století znamenalo pro Evropu nešťastné období,
nájezdy Vikingů, výpady Saracénů, rabování slovanskými kmeny. Navíc lokální
panovníci, kteří se sedláky a kleriky nakládali, jak se jim zlíbilo. Bezmocní
toužili po silném panovníkovi, který by v říši nastolil mír.
Historikové považují za skutečnou hodinu zrození Svaté říše římské národa
německého korunovaci císaře Otty I., Velikého z rodu Ludolfingů, který byl v
roce 936 korunován německým králem. Jeho království zahrnovalo Německo, a
severní Itálii. Dne 2. února 962 byl v Bazilice Sv. Petra papežem Janem XII.
pomazán a korunován římským císařem.
Koruna
S korunovací roku 962 je dnes spojována koruna vystavená ve Vídeňské
pokladnici, která je jedním z nádherných panovnických insignií, které
Habsburkové ve své době nosili.
Tvar koruny je jedinečný a od ostatních korun
panovníků ve středověku se liší. I když se někteří vědci domnívají, že byla
vyrobena až roku 1027 ke korunovaci Konráda II., většina kunsthistoriků řeší
spíše místo jejího vzniku. Za pravděpodobné se považuje její vytvoření v
nějaké dolnorýnské dílně, v úvahu přicházejí také Kolín nebo Essen, i
klášterní ostrov Reichenau.
Umělecká díla pozdního středověku odráží nebe na zemi, není tedy divu, že
provedení koruny navazuje na témata křesťanské víry. Korunu tvoří osm destiček,
přičemž osmička byla považována za císařskou číslici, číslici dokonalosti. Ne
bezdůvodně je také falcká kaple v Cáchách postavená Karlem Velikým ve tvaru
osmiúhelníku. Také křtitelnice mají většinou tento tvar, odkazují na křest a
znovuvzkříšení.
Bohatá výzdoba z perel a drahých kamenů si zahrává s představou nebeského
Jeruzaléma, zlatého města se zdmi vyspárovanými výplní z drahých kamenů a
perel. Opakující se číslo 12 má souvislost s dvanácti kmeny Izraele a dvanácti
apoštoly, přičemž počínaje Konstantinem se každý císař považoval za třináctého
apoštola. Čtyři menší destičky na koruně představují ctnosti, kterými by
skutečný císař měl disponovat. Král David představuje spravedlnost, jeho syn a
nástupce Šalamoun představuje moudrost a pokoru před bohem, král Ezechiáš,
kterému asistuje prorok Izaiáš, symbolizuje důvěru v boha, neboť smrtelně
nemocný důvěřuje prorokovi, který mu předpovídá, že bude žít ještě patnáct
let. Na čtvrté destičce je král králů, Ježíš, jehož význam je charakterizován
nápisem „Per me reges regnant“ (skrze mě vládnou králové). Je zde
demonstrována samozřejmost, s jakou se příslušníci ottonské dynastie
považovali za zástupce Krista a v této pozici si samozřejmě dělali nároky na
možnost dosazovat a sesazovat papeže. Kříž a třmen na koruně pocházejí z
pozdější doby, Jindřich II. nechal zhotovit kříž, třmen pak Konrád I.
Císařská korunovace
Ž á d n é m u panovnickému rodu ve středověku se nepodařilo zajistit si
dědičnost císařské koruny. Knížata v říši byla příliš silná, nejvýznamnější z
nich, kurfi řti, volili německého krále. Korunovace na císaře byla až do
raného novověku papežskou milostí, kterou někdy využil vyšší duchovní
hodnostář, aby si císaře ve svém smyslu naklonil.
Teprve Karel IV. ve své Zlaté bule z roku 1356 stanovil přesné podmínky, za
kterých měla probíhat volba římsko-německého krále. Sedm kurfi
řtů-arcibiskupové z Kolína, Mainzu a Trieru, zástupce krále z Falce v Porýní,
vévoda Saský, český král a markrabě z Braniborska volili ve frankfurtském
chrámu krále. Karel V. byl posledním panovníkem, který byl ještě v roce 1530
korunován papežem a ceremoniál probíhal v Boloni.
V raném novověku se pomalu rozdíl mezi císařstvím a královstvím ztrácel.
Královské korunovace, které až na několik výjimek v letech 1562 a 1792,
probíhaly ve frankfurtském chrámu a příslušel k nim císařský titul.
Habsburská dynastie a císařská koruna
Většina císařů se kvůli zajištění nároku na korunu pro své potomky ještě za
svého života snažila, aby kurfiřti jejich nejstaršího syna zvolili za krále a
vládnoucího panovníka, jenž by po smrti otce mohl pokračovat bez prodlevy v
panování. Teprve v době raného novověku, když císař pomalu ztrácel na významu,
se Habsburkům podařilo, vytvořit si v této záležitosti monopol. Počínaje
Albrechtem II. (1438–1439) byl císařem Sv. říše římské národa německého
nepřetržitě Habsburk, s výjimkou let 1742–1745, kdy Bavoři v prvních letech
vlády využili slabost Marie Terezie k uskutečnění wittelsbašského snu o
jmenování panovníkem. Bavorský císař Karel VII. zemřel tři roky po svém
korunovaci na dnu, takže se trůn uvolnil pro manžela Marie Terezie.
Když se dne 18. května 1804 Napoleon prohlásil za dědičného císaře Francie,
František II. považoval za nutné složit císařskou korunu římské říše a sám se
dne 11. srpna 1804 prohlásil za císaře Rakouska. Tak se koruna římské říše
stala muzejním exponátem.
Putování říšských insignií
V dlouhé historii Svaté říše římské byly koruna a ostatní říšské klenoty,
např. svaté kopí, žezlo a říšské jablko, schraňovány na nejrůznějších místech.
Přirozeně často musely být převáženy, bylo důležité, aby byl císař v Římě
korunován správnou korunou. O transportu koruny svědčí také zachovalé
středověké cestovní pouzdro na císařskou korunu.
V prvních letech se koruna a říšské korunovační klenoty nacházely v místě
pobytu krále popř. císaře. V letech 1246 až 1298 se např. nacházely na říšském
hradu Trifels, kde jsou dodnes k vidění jejich napodobeniny. Za Karla IV. byly
převezeny do Prahy. Během husitských válek je ve snaze ochránit je Zikmund I.
odvezl na hrad Visegrad v Uhrách. V roce 1424 je nechal na věčné časy převézt
do Norimberku. Zikmund ani jeho nástupci už korunu nenosili, říšské
korunovační klenoty se staly určitou relikvií německé identity.
Před francouzskými napoleonskými jednotkami byly klenoty v říjnu 1800
převezeny z Norimberka přes Pasov do Vídně, kde jsou dodnes uloženy v císařské
pokladnici. Po rozpadu říše v roce 1806 zůstaly říšské korunovační klenoty ve
Vídni.
Poslední dobrodružství
V noci z 29. srpna na 30. srpna 1938 nechal Adolf Hitler říšskou korunu spolu
s říšskými korunovačními klenoty tajně převézt z Vídně zpět do Norimberka.
Nakonec byly klenoty umístěny do bunkru v norimberském Burgbergu, aby je
nepoškodily nálety. Když se k městu blížily americké jednotky, klenoty byly
tajně zazděny do stěny jiného bunkru. Američané je ale objevili, a v lednu
1946 byla koruna i ostatní říšské korunovační klenoty odvezeny zpět do Vídně.
Nová série mincí – koruny Habsburků
Koruna Svaté říše římské je první mincí pětidílné série, která bude vycházet
od roku 2008 do roku 2012. V příštích čtyřech letech Rakouská mincovna vydá
vždy jednu minci, na které se představí jedna z následujících panovnických
korun: v roce 2009 čepice rakouského arcivévody, 2010 svatoštěpánská koruna,
2011 svatováclavská koruna a v roce 2012 rakouská císařská koruna. Mince budou
umístěny v etui s certifikátem pravosti. Ke každé minci obdrží zákazník
ozdobnou jehlu s motivem koruny Svaté říše římské. Je možné opatřit si zvlášť
ozdobnou kazetu.
