Stejně jako v mnoha ostatních oblastech numismatiky, opírá se aktuální stav
výzkumu v mincovně ve Vratislavi z podstatné části o díla z 19. a raného 20.
století. V posledních letech se polští numismatici, jako Jaroslaw Dutkowski a
Grzegorz Skapski1), začali znovu intenzívně zabývat historií mincovnictví ve
Slezsku, vděčíme jim za několik nových poznatků v této oblasti. Podařilo se
vyjasnit otázky z raného období Vratislavské mincovny a získat nové poznatky o
haléřové ražbě ve Vratislavi. V posledních letech se v obchodech s mincemi
objevila celá řada dosud neznámých vratislavských zlatých mincí.
Ve Vratislavi smělo mince razit několik oprávněných osob, město a později
habsburští panovníci patřili k nejdůležitějším. V roce 1515 získali právo
razit zlaté mince od císaře Maxmiliána I. biskupové z Vratislavi. Ražbu mincí
udržovali až do roku 1796, razili ale převážně v Nise anebo zadávali zakázky
do ciziny např. do Vídně. Biskupové disponovali jedním z nejdůležitějších
zlatých dolů ve Slezsku v oblasti Zlaté hory.
Slezsko bylo požehnáno existencí mnoha dolů, takže relativně vysoký počet
mincoven a osob s právem ražby v této oblasti sotva může překvapit. Ušlechtilý
kov používaný na ražbu mincí převážně pocházel z lokálních dolů, těžbu zlata a
stříbra je možné ve Slezsku prokázat až do 13. století. Zpočátku se zlato
získávalo rýžováním v řece. V 16. století dosáhla největšího rozkvětu těžba
zlata i pod povrchem. S tím souvisí rozvoj používání zlata jako mincovního
kovu ve Slezsku.
Město Vratislav obdrželo již v roce 1360 od císaře Karla IV. povolení k ražbě
zlatých mincí, privilegium, které ovšem z neznámých důvodů skoro sto let
nevyužilo. První zlaté mince ražené ve Vratislavi pochází z doby vlády krále
Ludvíka II. Jagelonského, který v roce 1517 obnovil privilegium ražby ze zlata
na období deseti let. Rada města si tento souhlas vyložila velkoryse a nechala
až do roku 1530 razit zlaté mince s nezměněným motivem. Dukáty z tohoto období
mají na lícové straně korunovaného českého lva pod štítem s iniciálou města W,
na rubové straně je stojící Sv. Václav, který drží v rukou vlajku, meč a štít.
Do tohoto období asi spadá první ražba desetidukátu ve Vratislavi. Tato mince,
jejíž originál dosud nebyl znám, měla být předána jako dárek císaři Karlu V.
Po bitvě u Moháče v roce 1526 připadlo Slezsko společně s maďarskými a českými
zeměmi Habsburkům. Změna panovnického rodu a zvyšující se zájem panovníka o
Slezsko se projevily ve změněném mincovním motivu. Karel V. městu v roce 1530
propůjčil nový znak, který se brzy objevil na mincích. Prakticky současně s
tím se objevily dva nové typy zlatých mincí. Rok 1531 byl dlouho považován za
rok prvního vydání nových zlatých guldenů a dukátů. Před několika lety se ale
objevil dukát z roku 1530. Oba typy mincí mají na lícové straně nový pravoúhlý
erbový štít, který tvoří český lev, slezský orel, písmeno W jako Wroclaw
(Vratislav) a hlava Jana Evangelisty a nad tím se nachází střední štítek, ve
kterém je mísa s hlavou Jana Křtitele. Rubové strany se naproti tomu značně
liší. Na rubové straně zřejmě jen v roce 1531 raženého zlatého guldenu je
poprsí Jana Křtitele. Na rubové straně typu dukátu používaného od roku 1530 do
roku 1559 je znovu Sv. Václav jako čelně stojící postava. Svatý
Václav je v dobovém brnění a pravou rukou se opírá o meč, v levé ruce drží
kopí s vlajkou. Před mečem je malý štít se znakem s obrazem Jana Evangelisty.
Období okolo roku 1530 znamenalo ve vývoji městského mincovnictví důležité
období.
V době rozkvětu mincovnictví ve městě si z Habsburkové začali budovat vliv ve
Slezském vévodství a začali připravovat ražbu vlastních mincí. Ferdinand I.
usiloval o reformaci upadlého slezského mincovnictví a jeho přiblížení k
rakouskému mincovnictví. Setkal se přitom ale s odporem ostatních oprávněných
k ražbě mincí v zemi. Významným krokem bylo v roce 1532 založení vlastní
mincovny knížectví ve Vratislavi, která se později stala hlavní mincovnou v
zemi.
Rostoucí vliv Habsburků se rychle odrazil na městských ražbách. Obraz Sv.
Václava na mincích města brzy nahradil obraz císaře, přičemž panovník byl
zpočátku analogicky ke svatému také zobrazován stojící, později ale jen jeho
poprsí. Až do roku 1559 je doložená průběžná ražba dukátů v městské mincovně,
která se údajně udržovala až do doby než se v roce 1563 začaly razit císařské
mince nebo do doby, než město začalo razit ve větším rozsahu ze zlata.
Poté, co se začaly razit zlaté císařské mince je pozorováno snížení produkce
městských zlatých mincí. Projevil se zde konkurenční boj při získávání
mincovního kovu.
Habsburské ražby byly přerušeny pouze několika krátkými mezihrami během
třicetileté války. Narůstající náboženské konf likty v říši se nevyhnuly ani
slezskému mincovnictví. V letech 1633 až 1635 nechaly sdružené evangelické
stavy Slezska razit ve Vratislavi vlastní tolary, tříkrejcary a dukáty. K
tomuto kroku došlo poté, co knížectví Liegnitz, Brieg a Oels a město i
knížectví Vratislav ukončily neutralitu ve třicetileté válce. Stavy vyhlásily
ochotu spolupracovat s protestantskými armádami dávajíce přednost své
poddanské povinnosti vůči císaři před českým králem. Vydané mince plnily vedle
charakteru platebního prostředku navíc propagandistickou úlohu. Evangelické
stavy chtěly legendou na minci SALVS ET VICTORIA NOSTRA vyjádřit, že vedly boj
za vítězství své evangelické víry. Vlastní politické snahy Slezanů nakonec
ztroskotaly na různých zájmech tří velkých protestantských mocností, Saska,
Švédska a Braniborska. V květnu 1635 uzavřel saský kurfiřt v Praze separátní
mír s císařem. Část jednání tvořilo uzavření písemné dohody k Pražskému míru,
který výrazně omezil dosavadní privilegia a svobody slezských stavů,
propaganda na mincích tak nakonec neúspěšně zůstala.
Císařská mincovní ražba ve Vratislavi dosáhla rozkvětu s ohledem na kvalitu i
kvantitu za Leopolda I. Městská produkce se stala v tomto období bezvýznamnou,
než byla v roce 1723 úplně zastavena.
K nejdůležitějším objevům v poslední době na poli vratislavských mincí patří
dva dosud neznámé desetidukáty císaře Leopolda I. z let 1663 až 1670 a
6násobek dukátu z roku 1681.
Desetidukátová mince z roku 1663 je nápadná zvláště svou legendou. Opis je
napodobeninou opisu z tolaru z roku 1624, tedy skoro čtyřicet let starého
vzoru. Legenda na rubové straně nekončí jako obvykle letopočtem, nýbrž slovem
TIROL. Na žádné jiné vratislavské zlaté minci z doby Leopolda I. nenajdeme
takto vytvořenou legendu. Okolnost, že z doby Leopolda I. jsou dosud známy
čtyři ročníky desetinásobku dukátu (1663, 1670, 1674, 1695), svědčí o tom, že
tento typ mince se razil v delším časovém období. Odpověď na otázku účelu tak
vysokého nominálu je možné hledat pravděpodobně ve sdruženém postavení mince
jako velké obchodní mince a dárku k reprezentačnímu účelu.
Na druhém konci spektra nominálů je stále ještě možné dočkat se překvapení,
nedávno se do dražby dostal čtvrtdukát s letopočtem 1699. Tato mince, která se
před nedávnem objevila, jistě zamotá dosavadními poznatky. Dosud se
předpokládalo, že když se v roce 1699 zavřely brány mincovny (až 1704), již se
mince dále nerazily.
Nástupce Leopolda císař Josef I. nabízí rovněž numismatické zajímavosti, např.
1/12 dukátu, které se tehdy vyráběly pouze ve Vratislavi.
Během prvních let jeho vlády je zvláště u zlatých mincí pozorován pokles
umělecké úrovně. Příčina této snížené kvality může souviset se několikaletým
přerušením ražby mincí na konci vlády císaře Leopolda I.
Především legendy na mincích z let 1709–1711 obsahují hodně chyb. V této době
se také často vyskytují ořezané letopočty.
Poté, co Marie Terezie již v prvním roce své vlády prohrála Slezsko s pruským
králem Fridrichem II., skončilo také období habsburského mincovnictví ve
Vratislavi. V mincovně, která byla pak ještě dlouho v provozu, se razily z
Fridrichova d´or zlaté mince.
