UPOZORNĚNÍ: Vánoční provoz. Otevírací doba, garance dodání do Vánoc!
E-shop

Zlaté mince z Vratislavi


Časopis Mince&Bankovky
Michael Grundner

Stejně jako v mnoha ostatních oblastech numismatiky, opírá se aktuální stav výzkumu v mincovně ve Vratislavi z podstatné části o díla z 19. a raného 20. století. V posledních letech se polští numismatici, jako Jaroslaw Dutkowski a Grzegorz Skapski1), začali znovu intenzívně zabývat historií mincovnictví ve Slezsku, vděčíme jim za několik nových poznatků v této oblasti. Podařilo se vyjasnit otázky z raného období Vratislavské mincovny a získat nové poznatky o haléřové ražbě ve Vratislavi. V posledních letech se v obchodech s mincemi objevila celá řada dosud neznámých vratislavských zlatých mincí.

Ve Vratislavi smělo mince razit několik oprávněných osob, město a později habsburští panovníci patřili k nejdůležitějším. V roce 1515 získali právo razit zlaté mince od císaře Maxmiliána I. biskupové z Vratislavi. Ražbu mincí udržovali až do roku 1796, razili ale převážně v Nise anebo zadávali zakázky do ciziny např. do Vídně. Biskupové disponovali jedním z nejdůležitějších zlatých dolů ve Slezsku v oblasti Zlaté hory.

Slezsko bylo požehnáno existencí mnoha dolů, takže relativně vysoký počet mincoven a osob s právem ražby v této oblasti sotva může překvapit. Ušlechtilý kov používaný na ražbu mincí převážně pocházel z lokálních dolů, těžbu zlata a stříbra je možné ve Slezsku prokázat až do 13. století. Zpočátku se zlato získávalo rýžováním v řece. V 16. století dosáhla největšího rozkvětu těžba zlata i pod povrchem. S tím souvisí rozvoj používání zlata jako mincovního kovu ve Slezsku.

Město Vratislav obdrželo již v roce 1360 od císaře Karla IV. povolení k ražbě zlatých mincí, privilegium, které ovšem z neznámých důvodů skoro sto let nevyužilo. První zlaté mince ražené ve Vratislavi pochází z doby vlády krále Ludvíka II. Jagelonského, který v roce 1517 obnovil privilegium ražby ze zlata na období deseti let. Rada města si tento souhlas vyložila velkoryse a nechala až do roku 1530 razit zlaté mince s nezměněným motivem. Dukáty z tohoto období mají na lícové straně korunovaného českého lva pod štítem s iniciálou města W, na rubové straně je stojící Sv. Václav, který drží v rukou vlajku, meč a štít. Do tohoto období asi spadá první ražba desetidukátu ve Vratislavi. Tato mince, jejíž originál dosud nebyl znám, měla být předána jako dárek císaři Karlu V.

Po bitvě u Moháče v roce 1526 připadlo Slezsko společně s maďarskými a českými zeměmi Habsburkům. Změna panovnického rodu a zvyšující se zájem panovníka o Slezsko se projevily ve změněném mincovním motivu. Karel V. městu v roce 1530 propůjčil nový znak, který se brzy objevil na mincích. Prakticky současně s tím se objevily dva nové typy zlatých mincí. Rok 1531 byl dlouho považován za rok prvního vydání nových zlatých guldenů a dukátů. Před několika lety se ale objevil dukát z roku 1530. Oba typy mincí mají na lícové straně nový pravoúhlý erbový štít, který tvoří český lev, slezský orel, písmeno W jako Wroclaw (Vratislav) a hlava Jana Evangelisty a nad tím se nachází střední štítek, ve kterém je mísa s hlavou Jana Křtitele. Rubové strany se naproti tomu značně liší. Na rubové straně zřejmě jen v roce 1531 raženého zlatého guldenu je poprsí Jana Křtitele. Na rubové straně typu dukátu používaného od roku 1530 do roku 1559 je znovu Sv. Václav jako čelně stojící postava. Svatý Václav je v dobovém brnění a pravou rukou se opírá o meč, v levé ruce drží kopí s vlajkou. Před mečem je malý štít se znakem s obrazem Jana Evangelisty. Období okolo roku 1530 znamenalo ve vývoji městského mincovnictví důležité období.

V době rozkvětu mincovnictví ve městě si z Habsburkové začali budovat vliv ve Slezském vévodství a začali připravovat ražbu vlastních mincí. Ferdinand I. usiloval o reformaci upadlého slezského mincovnictví a jeho přiblížení k rakouskému mincovnictví. Setkal se přitom ale s odporem ostatních oprávněných k ražbě mincí v zemi. Významným krokem bylo v roce 1532 založení vlastní mincovny knížectví ve Vratislavi, která se později stala hlavní mincovnou v zemi.

Rostoucí vliv Habsburků se rychle odrazil na městských ražbách. Obraz Sv. Václava na mincích města brzy nahradil obraz císaře, přičemž panovník byl zpočátku analogicky ke svatému také zobrazován stojící, později ale jen jeho poprsí. Až do roku 1559 je doložená průběžná ražba dukátů v městské mincovně, která se údajně udržovala až do doby než se v roce 1563 začaly razit císařské mince nebo do doby, než město začalo razit ve větším rozsahu ze zlata.

Poté, co se začaly razit zlaté císařské mince je pozorováno snížení produkce městských zlatých mincí. Projevil se zde konkurenční boj při získávání mincovního kovu.

Habsburské ražby byly přerušeny pouze několika krátkými mezihrami během třicetileté války. Narůstající náboženské konf likty v říši se nevyhnuly ani slezskému mincovnictví. V letech 1633 až 1635 nechaly sdružené evangelické stavy Slezska razit ve Vratislavi vlastní tolary, tříkrejcary a dukáty. K tomuto kroku došlo poté, co knížectví Liegnitz, Brieg a Oels a město i knížectví Vratislav ukončily neutralitu ve třicetileté válce. Stavy vyhlásily ochotu spolupracovat s protestantskými armádami dávajíce přednost své poddanské povinnosti vůči císaři před českým králem. Vydané mince plnily vedle charakteru platebního prostředku navíc propagandistickou úlohu. Evangelické stavy chtěly legendou na minci SALVS ET VICTORIA NOSTRA vyjádřit, že vedly boj za vítězství své evangelické víry. Vlastní politické snahy Slezanů nakonec ztroskotaly na různých zájmech tří velkých protestantských mocností, Saska, Švédska a Braniborska. V květnu 1635 uzavřel saský kurfiřt v Praze separátní mír s císařem. Část jednání tvořilo uzavření písemné dohody k Pražskému míru, který výrazně omezil dosavadní privilegia a svobody slezských stavů, propaganda na mincích tak nakonec neúspěšně zůstala.

Císařská mincovní ražba ve Vratislavi dosáhla rozkvětu s ohledem na kvalitu i kvantitu za Leopolda I. Městská produkce se stala v tomto období bezvýznamnou, než byla v roce 1723 úplně zastavena.

K nejdůležitějším objevům v poslední době na poli vratislavských mincí patří dva dosud neznámé desetidukáty císaře Leopolda I. z let 1663 až 1670 a 6násobek dukátu z roku 1681.

Desetidukátová mince z roku 1663 je nápadná zvláště svou legendou. Opis je napodobeninou opisu z tolaru z roku 1624, tedy skoro čtyřicet let starého vzoru. Legenda na rubové straně nekončí jako obvykle letopočtem, nýbrž slovem TIROL. Na žádné jiné vratislavské zlaté minci z doby Leopolda I. nenajdeme takto vytvořenou legendu. Okolnost, že z doby Leopolda I. jsou dosud známy čtyři ročníky desetinásobku dukátu (1663, 1670, 1674, 1695), svědčí o tom, že tento typ mince se razil v delším časovém období. Odpověď na otázku účelu tak vysokého nominálu je možné hledat pravděpodobně ve sdruženém postavení mince jako velké obchodní mince a dárku k reprezentačnímu účelu.

Na druhém konci spektra nominálů je stále ještě možné dočkat se překvapení, nedávno se do dražby dostal čtvrtdukát s letopočtem 1699. Tato mince, která se před nedávnem objevila, jistě zamotá dosavadními poznatky. Dosud se předpokládalo, že když se v roce 1699 zavřely brány mincovny (až 1704), již se mince dále nerazily.

Nástupce Leopolda císař Josef I. nabízí rovněž numismatické zajímavosti, např. 1/12 dukátu, které se tehdy vyráběly pouze ve Vratislavi.

Během prvních let jeho vlády je zvláště u zlatých mincí pozorován pokles umělecké úrovně. Příčina této snížené kvality může souviset se několikaletým přerušením ražby mincí na konci vlády císaře Leopolda I.

Především legendy na mincích z let 1709–1711 obsahují hodně chyb. V této době se také často vyskytují ořezané letopočty.

Poté, co Marie Terezie již v prvním roce své vlády prohrála Slezsko s pruským králem Fridrichem II., skončilo také období habsburského mincovnictví ve Vratislavi. V mincovně, která byla pak ještě dlouho v provozu, se razily z Fridrichova d´or zlaté mince.
www.mince-bankovky.cz • Šéfredaktor: Jakub Tureček • Periodicita: dvouměsíčník • Místo vydání: Praha • Evidenční číslo: MK ČR E 17777 • ISSN: 1214-6757