Na velkém počtu mincí Svaté říše římské národa německého se setkáváme s tím,
co je v mnoha katalozích zkráceně označováno jako „kolana s rounem“, s Řádem
zlatého rouna. Řád zlatého rouna byl založen dne 10. ledna 1430 Filipem Dobrým,
vévodou burgundským u příležitosti jeho svatby s princeznou Isabelou
Portugalskou.
Tenkrát to muselo bezpochyby způsobit politické zemětřesení, neboť Filip Dobrý,
vévoda burgundský, tím oznámil změnu svého politického postoje. Založení řádu
se totiž uskutečnilo v době stoleté války mezi Anglií a Francií, ve které
Burgundsko často bylo jazýčkem na vahách. Od roku 1415 bylo Burgundsko na
straně vítězných Angličanů. Ve stejném roce po bitvě u Azincourt obsadili
prakticky celou Normandii a hlavní město Francie. Okolo roku 1430 se zdálo, že
se list obrací, o rok dříve pod vedením jedné panny osvobodilo francouzské
vojsko město Orléans a krátce nato byl Karel VII. v Remeši pomazán na
francouzského krále. Toto byly události, které Filipa Dobrého přiměly k tomu,
aby svou spolupráci s anglickým králem přehodnotil. Úplně si jej znepřátelit
ovšem momentálně také nešlo. Filip se dostal do úzkých, když jej u
příležitosti své svatby v roce 1430 chtěl Jindřich VI. Anglický jmenovat
členem Podvazkového řádu. Členové tohoto rytířského spolku byli zavázáni vůči
svému velmistrovi k věčné věrnosti. Po poradě Filip Dobrý založil ihned svůj
vlastní rytířský řád, jehož členové samozřejmě nesměli být členy nějakého
dalšího řádu.
Dne 30. listopadu 1431, na svátek Svatého Ondřeje, patrona burgundských vévodů,
pozval Filip řádové kapituly na první slavnostní shromáždění, na kterém měly
být oznámeny stanovy nového rytířského řádu.
Členstvo bylo při založení omezeno na třicet rytířů pod jedním velmistrem,
později bylo toto číslo významně navýšeno. Mělo jít o šlechtice jménem i
rodem. Museli být vévodovi burgundskému, velmistrovi rytířského řádu, zcela
oddáni, členství nakonec mělo vytvořit vazbu důležitých šlechticů na
burgundský dvůr. Oficiálním hlavním cílem řádu bylo a stále je, (řád existuje
dodnes), podpora a obrana křesťanské víry (i když dnes členy řádu nejsou jen
křesťané). Důležitou roli v řádových rituálech hrály mše a bohoslužby, řád byl
zamýšlen jako nerozdělitelný svazek rovnoprávných členů, kteří se vůči sobě
měli chovat bratrsky bez rozdílu postavení. Rytíři řádu byli osvobozeni od
všech poplatků a podléhali výhradně soudní moci svého řádu. Na všech
slavnostech měli přednost, pokud tam nebyl přítomen panovník.
Za symbol řádu bylo vybráno zlaté rouno, což ovšem byl dost značný přehmat.
Vévodu, který byl nadšený antikou, inspirovala myšlenka rytířského
společenství, které vytáhlo za dobrodružstvím jako Iásón se svými druhy.
Rytíři minimálně stejně tak znalí v antických pověstech hned na prvním
shromáždění proti tomu vznesli námitku – loupežná výprava za kořistí zlatého
rouna, čarodějka, díky které se teprve podařilo zlaté rouno ukořistit, to bylo
na rytířský řád, kter ý se výslovně zapsal ochraně náboženství, ve zbožném 15.
století trochu moc pohanské. Ale protože jméno už bylo na světě, tak se pro
něj našla nová interpretace. Místo toho se odvolali na Star ý zákon a příběh
Gedeona, který si u Boha vymodlil znamení, aby se ujistil, zda byl vybrán, aby
zachránil Izrael před nepřáteli. A Bůh pokryl rosou beránčí rouno, zatímco
okolní zem zůstala suchá.
Tento příběh se s oblibou interpretoval jako paralela k neposkvrněnému početí
Boží matky. I zde se vyskytovalo rouno, a zbožná legenda tak byla vhodná k
vysvětlení řádového symbolu křesťanského rytířského řádu.
Sňatkem Maxmiliána I. s burgundskou dědičkou přešlo velmistrovství nad řádem
na Habsburky. Po vymření španělské linie tohoto rodu se k dědictví hlásily dva
panovnické rody: rakouští Habsburkové a španělská linie Bourbonů. Potomci obou
těchto rodů jsou i nadále velmistry nad dnes již dvěma rozdělenými řády.
Rakouskému Řádu zlatého rouna předsedá Karel II., 16. předseda
habsburskolotrinského rodu. Prezidentem španělské větve je od roku 1938 Juan
Carlos I., španělský král, který řád pozdvihl na skutečně královské
společenství, jehož členy byly (a jsou) (jména jsou uvedena podle roku vstupu)
Konstantin, řecký král, Karel Gustav, švédský král, Jean, velkovévoda
lucemburský, Akihito, japonský císař, Hussein, jordánský král, Beatrix,
nizozemská královna, Margaret, Dánská královna, Alžběta, královna Spojeného
království, Albert II., král Belgie a Harald V. král Norska.
