UPOZORNĚNÍ: Vánoční provoz. Otevírací doba, garance dodání do Vánoc!
E-shop

Indo-řečtí králové

nástupci Menandra I.


Časopis Mince&Bankovky
Michal Mašek


V minulém díle byla popsána vláda a mincovnictví nejvýznamnějšího indo-řeckého krále Menandra I., jeho syna Thrasona a krále Apollodota I. Potíže s chronologií jednotlivých panovníků se táhnou od samého počátku řecko-baktrijské historie. Zatímco v případě euthydemovské a eukratidovské dynastie existuje alespoň slabá opora v psaných pramenech, panovníci, kteří vládli jihovýchodně od pohoří Hindúkuš, po sobě zanechali pouze mince jako jediné potvrzení jejich existence.

Nedostatek pramenů způsobuje značnou názorovou diferenciaci v otázce posloupnosti jednotlivých panovníků. Tyto rozdíly se jeví jako nejmarkantnější při srovnání u nás nejčastěji používaného Mitchinerova soupisu indo-řeckých mincí a nejnovější práce R. C. Seniora, vycházející ze studia přeražeb a z pečlivého přezkoumávání nově objevených ražeb. Jednou ze zásadních změn oproti staršímu pojetí je předpoklad, že poslední indořečtí panovníci nebyli po otcovské linii řeckého původu. Mince krále Artemidora nese totiž nápis „Artemidoros, syn krále Maua, krále králů“. Maues sám byl významný skytský panovník. Jak již bylo řečeno dříve, období vlády indořeckých panovníků je odvozováno pouze na základě množství dochovaných mincí a jejich variant. Je tedy možné, že další nálezy tuto chronologii zásadně změní. Další významnou metodologickou pomůckou je rozbor mincovních značek, jejich návaznost popřípadě přesuny mezi jednotlivými panovníky. Poznámky k jednotlivým panovníkům vcházejí ze Seniorovy datace, chronologie O. Bopearachchi je v některých případech odlišná.

Zbývá zdůraznit, že ne všichni indořečtí králové emitovali mince v atické váhové řadě, ale pokud tak činili, liší se tyto kusy stylisticky čistější prací a vyšší estetickou úrovní. Důvod je zřejmě nasnadě, snaha zdůraznit své vazby ke středomořské civilizaci.

Zoilos I., (150–140 př. Kr.)

Je považován za současníka krále Menandra I. Jako svůj přídomek uvádí titul Dikaios, Spravedlivý. Jeho rubní motiv je Herakles, což by mohlo napovídat možnou příbuzenskou vazbu k euthydemovskému královskému rodu. Razil mince atické i bilingvální váhové řady v nejrůznějších nominálech. Mezi jeho nejběžnější mince patří bilingvální drachma, která se vyskytuje v mnoha různých typech a variantách.

Ovládal teritoria, která před ním držel Menandros I., to znamená Arachosii a Paropamisadae.

Menandrova smrt (a stejně tak smrt jeho současníka Eukratida) stojí na počátku krize helenistických království. Tato krize postupně vedla k zániku, respektive proměně celé středomořské civilizace v těchto vzdálených asijských oblastech.

Theofilos (130–129 př. Kr.)

Mince Theofila vykazují některé méně obvyklé prvky. Používá dva typy ochranného božstva i rozdílné přídomky. Na atických ražbách uvádí titul Autokrator (samovládce) s trůnící Athénou na rubu. Athéna navíc na napřažené pravé ruce nese Niké. Bilingvální řada se vyznačuje Zoilovým potažmo euthydemovským božstvem Héraklem. V tomto případě si Theofilos přiřkl titul Dikaos, spravedlivý. Ovládal okolí současného Kábulu, tedy oblast Paropamisadae.

Nikias (129 – 125 př. Kr.)

Další panovník, na jehož ražbách se objevuje více než jeden rubní motiv je král Nikias. Patří do skupiny panovníků, kteří neemitovali v atické váhové řadě. Jeho přízvisko Soteros – Spasitel, ho dovoluje spojovat s králem Menandrem I., stejně tak jako jeden z rubních motivů – Pallas Athéna. Kromě Athény nesou jeho mince na rubu také obrazy krále na koni a objevuje se i zcela nový motiv – stojící král zleva. Je otázka, zda má postava zpodobňovat Alexadra Velikého nebo Menandra I. (Zde je nutné připomenout úctu Menandrových poddaných, kteří si rozdělili jeho popel a pietně ho uchovávali na čestných místech. Tato praxe může připomínat posmrtné zbožštění.)

Nikias s největší pravděpodobností ovládal pouze malý díl Paropamisadae, zřejmě jen oblast současného Kábulu a okolí. Mince následujících dvou panovníků se v nálezech vyskytují téměř vždy společně. Tato skutečnost implikuje předpoklad, že vládli současně s největší pravděpodobností jako spojenci. Jedná se o tyto krále Lysia a Antialkida. Oba emitovali v atické i bilingvální váhové řadě. Zároveň to jsou poslední panovníci, kteří razili v dílech atického počtu.

Lysias (130–125 př. Kr.)

Lysias se volbou přídomku Aniketos (neporazitelný) odkazuje na krále Demetria. (Demetrios I. nepoužíval tento přídomek za svého života, ale byl mu přiznán až na genealogických ražbách krále Agathokla). S Demetriem a vůbec s celou euthydemovskou dynastií je spojen i díky rubnímu ochrannému božstvu, Heraklovi. Lícní motivy atické řady se různí. Lysias je na nich zpodobněn se sloním skalpem, ale také v heroickém postoji, známém z Eukratidových a Menandrových ražeb. Je nutné zdůraznit, že umělecká úroveň těchto obrazů ani zdaleka nedosahuje kvality, známé z ražeb Eukratida I. Rozsah jeho moci není možné přesně určit. Pokud vládl ve spolupráci s Antialkidem, je možné, že se jeho svrchovanost přelévala z území na území. S největší pravděpodobností ovládal Paropamisadae, Arachosii a Pandžáb.

Antialkidas 130–120 př. Kr.)

Mince krále Antialkida kromě spojitosti s Lysiem (je známá i jejich zkřížená bronzová klipa, která dala podnět nejrůznějším spekulacím. Je pravděpodobné, že se i v tomto případě jedná o nedokonalou přeražbu. Antialkidovy ražby odkazují přídomkem Nikeforos na krále Antimacha II. Stejně jako oba Antimachové má na některých svých mincích na hlavě znázorněnou čapku kausia. V jeho případě však nelze vyvozovat jednoznačné závěry, neboť na svých bronzových ražbách používá kombinaci Dia na líci a čapek Dioskurů na rubu. Je tedy možné s určitými výhradami v Antialkidovi spatřovat potomka obou rodin? Jakkoliv je tato hypotéza lákavá, jedná se pouze o spekulaci bez možnosti jejího dalšího ověření. Na rubních stranách Antialkidových mincí se objevuje nový motiv, král na slonu.

Na některých Antialkidových ražbách, stejně jako na Nikiových mincích lze nalézt nepravidelné tvary řeckých písmen. To navozuje domněnku, že v době bez pevné a fungující administrativy docházelo i k uvolňování základních kulturních pravidel, které si předkové přivezli ze své domoviny. Antialkidas vládl v Taxile a okolních oblastech, v Gandhaře a Pandžábu. Samotný Antialkidas je zmíněn na tzv. Heliodorově sloupu. Volně přeložený nápis ve znění:
Tato standarta boha Višnu (nebo Krišny), boha bohů, byla vztyčena zbožným Heliodorem, synem Dionovým z Taxily, vyslancem krále Antialkida ke králi Kasiputry Bhagabhadrovi ve čtrnáctém roce jeho vlády.

Kromě samotného obsahu stojí za povšimnutí i druhotné sdělení, které z nápisu vyplývá. Muž s řeckým jménem Heliodoros, který bezpochyby používal mince s řeckými bohy, vzdává čest indickému bohu bohů. Naskýtá se tedy otázka, zda vyobrazení na mincích skutečně znázorňují pouze středomořská božstva nebo od které doby by jejich volnější výklad neumožnil i jinou interpretaci.

Filoxenos (125–110 př. Kr.)

Je panovníkem, o němž se mnoho neví. Podle rozsahu nálezů jeho ražeb ovládal oblast okolo Kábulu (Paropamisadae) a Pandžáb. Jako přízvisko si zvolil Demetriovo Aniketos (nepřemožitelný). Rubní motiv představuje jezdec na koni. Senior z toho usuzuje na možné Filoxenovo otcovství ve vztahu ke královně Kalliopé, manželce krále Hermaia.

Diomedes (115–105 př. Kr.)

Na mincích krále Diomeda se vracejí motivy známé z ražeb Eukratida I. Jeho Dioskuriové zaujímají stejné postavení i na Diomedových ražbách. Menší stříbrné nominály znázorňují jejich stojící postavičky. Jako přídomek zvolil slovo Soteros, Spasitel. Razil atické tetradrachmy, bilingvální řadu pak v celém rozsahu. Jeho mince patří k vysoce vzácným. Ovládal opět oblast Paropamisadae. Objev přeražby jeho mince razidlem krále Stratona a Agathoklei ukončil spekulace o přímé vazbě Agathoklei a tedy i Stratona I. na euthydemovský rod a posunuje oba vládce do doby o několik desetiletí mladší, než bylo dříve uváděno (zejména Tarnem a také Mitchinerem.)

Hermaios a Kalliopa (105–90 př. Kr.)

Mince krále Hermaia patří k nejběžnějším indořeckým ražbám. Způsobuje to zejména množství tzv. posmrtných napodobenin. Odlišit tyto napodobeniny od emisí, vydaných za jeho života bývá někdy obtížné, jindy snažší. Obecně platí, že ražby vzniklé za jeho života nesou dokonalé portréty a nápisy bez koruptel. Pozdější portréty jsou schematické a mnohdy až karikaturní. Vzácnější jsou jeho dvouportrétní tetradrachmy, na kterých je zpodobněn společně s manželkou, královnou Kalliopou. Na rubu svých mincí umístil Harmaios trůnícího Dia, jako přízvisko připojil slovo Soteros, spasitel.

V současné době je možné zaznamenat snahu o rozpoznání jeho jména v čínských pramenech. Zde je pole otevřené. Na druhou stranu, pokus o ztotožnění krále Hermaia s jedním z biblických mudrců, kteří se šli poklonit narozenému Ježíšovi patří zřejmě do oblasti fantazie, bezpochyby velmi lákavé a bujné.

Král Hermaios byl s největší pravděpodobností významný a silný indořecký vládce. Rozsah jeho moci zahrnoval oblast jižně od Hindúkúše. V průběhu vlády se dostal pod tlak skytských kočovníků a jeho panství se postupně zmenšovalo. Není zcela vyloučeno, že i v jeho žilách kolovala nomádská krev. Podle R. C. Seniora postupně podlehl tlaku, který vedl král Maues (Moga). Jeho vláda se jeví jako poslední přelom v dokumentovaném indořeckém panství.

www.mince-bankovky.cz • Šéfredaktor: Jakub Tureček • Periodicita: dvouměsíčník • Místo vydání: Praha • Evidenční číslo: MK ČR E 17777 • ISSN: 1214-6757