Alfons Mucha Autor československých bankovek
Muž, jehož jméno symbolizuje umělecký směr zpravidla označovaný jako secese, Art Noveau či Jugendstil, se narodil do rodiny zaměstnance soudu Ondřeje Muchy 24. června 1860.
V pořadí čtvrté dítě dostalo jméno počínající písmenem A stejně jako ostatní sourozenci – Alfons Maria Mucha.
Pro chlapce neobvyklé přízvisko získal prý na přání zbožné matky, která tak chtěla synovi zajistit přízeň a celoživotní přímluvu Panny Marie. Amálie Muchová rozená Malá před
sňatkem působila jako guvernantka ve Vídni a měla vynikat nejen krásou, ale rovněž sečtělostí a citem pro výtvarné umění, který zřejmě předala i svému synovi. Chlapec od útlého věku projevoval obdivuhodný talent. Zalíbení v kresbě, jež určilo jeho životní dráhu,
se projevilo již velmi záhy, neboť podle rodinné tradice se chopil dříve tužky, než učinil první krok.
Dětská léta prožil Mucha v poklidu malého města Ivančic. V místním chrámu od osmi let zpíval na kůru a věnoval se také hře na housle. Snad právě hudební nadání rozhodlo o místě dalšího studia, kterým se stalo Brno. Od roku 1872 započal studia na tamním
Slovanském gymnáziu. Přivydělával si zpěvem a hrou na housle, posléze rovněž působil jako zpěvák a mnohdy sólista v klášterním minoritském chrámu Nanebevzetí Panny Marie na Starém
Brně. Zde se setkal s Leošem Janáčkem, pod jehož taktovkou nezřídka vystupoval. Zároveň docházel k profesoru kresby Josefu Zelenému.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Úvod do grošového období (11) Padělky, falza, kopie a poklady
Od okamžiku, kdy existují mince, existuje současně i snaha po jejich padělání. Z numismatického hlediska dnes rozlišujeme mincovní padělky a falza.
Zatímco padělek byl zhotoven za účelem obohacení výrobce uvedením padělku do oběhu ve funkci platidla a je tedy dobovým dokladem. nepoctivosti a padělatelství; numismatické falzum bylo zhotoveno v pozdější době a jeho určením je oklamat sběratele. Mincovní padělek
je tedy cenným historickým dokumentem a pramenem, často cennějším než originál padělané mince (srov. např. měděné groše Václava IV.). Naproti tomu falzum je bezcenným produktem nepoctivého jednání.
Vedle padělků a falz existuje ještě třetí kategorie nepůvodních ražeb a jimi jsou kopie a napodobeniny. V případě pražských grošů byla během 20. století v ydána celá řada mincí, které se inspirovaly obrazem pražských grošů nebo pražské groše více či méně obrazově imitovaly. K takov ým kopiím patří např. pamětní kutnohorský groš ražený v období 1. Československé republiky, dále pamětní groše prodávané jako turistický suvenýr ve Vlašském
dvoře v Kutné Hoře (hliníkové odražky si mohli návštěvníci sami v yrazit), of iciální ražby medailového charakteru nebo mince z řady replik středověkých mincí brněnské f irmy Antiquanova medailéra Petra Souška. Tyto repliky se zpravidla obrazem, značkou, často i kovem odlišují zřetelně od originálů. I přesto se ale poměrně často najdou poctiví prodejci, kteří neváhají kopii v ydávat za originál. Zvláště aukční servery jsou takových případů plné – viz také diskuse na sberatel.com.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
