Jména slovenského kalendáře.

Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.

(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66 g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)

Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012

Michal Vitanovský čerpá inspiraci z historie
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům českých pamětních medailí a mincí.

Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům českých pamětních medailí a mincí. Jenom ražených realizací má na svém kontě více než sto. Spolu se sedmi stovkami litých artefaktů tak vytvořil dílo obdivuhodného rozsahu. Od devadesátých let se zabývá také tvorbou insignií. Je autorem nejvyššího českého státního vyznamenání Řádu bílého lva. Až do roku 2004 pravidelně vystavoval na přehlídkách mezinárodní federace medailérů (FIDEM). Michal Vitanovský je nejen významný sochař a medailér, ale také autor odborných textů, polemik a esejí. Založil občasník AUM (časopis Asociace umělců medailérů), který několik let ve vlastní režii vydával a do něhož přispíval vtipnými postřehy.

Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Předpokládám, že při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…

Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Když dostanu například zadání na medaili k výročí pana toho a toho, řeknou, že na jedné straně má být portrét, ale revers většinou zůstává plně na autorovi. U řádů je naproti tomu přesně definováno, co bude obsahovat, což trochu svobodnějšího ducha děsně dráždí. Třeba takový Jirka Harcuba se nerad nechává svazovat, a když jsme absolvovali soutěž, tak mu vadilo, že jsou ty věci rozepsané přesně na milimetry.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU