Novoroční medaile stolní společnosti 2011
V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.
V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, jak je v současnosti běžné, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.
Medaile byla ražena jako darovací k Novému roku pro rodinné příslušníky a přátele na rubu uvedených vydavatelů a není běžně určena k prodeji.
Z tohoto důvodu je počet ražených kusů velmi malý i přes jejich krásné výtvarné provedení od renomovaného autora a tedy zcela jistě zájem mnoha sběratelů.
Medaile byla vyražena v následujících kovech a nákladech:
- stříbrná (Ag 925/1000) 50 kusů
- mosazná 69 kusů
- měděná 13 kusů
Medaile o průměru 30 mm byla vyrobena dle výtvarného návrhu známého akademického sochaře Vladimíra Oppla a vyrazila je firma Triga.
Námětem pro lícovou stranu bylo připomenutí výročí 100 let od úmrtí známého českého historika a archeologa PhDr. Josefa Ladislava Píče, které si 19. 12. v letošním roce připomeneme.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (4)
Řím – od království (přes republiku) k císařství
Kdyby už peníze nebyly vynalezeny, postarali by se o to určitě staří Římané. Jejich pragmatický vztah k tomuto prostředku směny vyjadřuje nesmrtelná věta PECUNNIA NON OLET (peníze nesmrdí), inspirovaná ekonomickou politikou císaře Vespasiána. Pojmenování peněz ve větě, která se císaři přisuzuje, vytvořili jeho dávní předkové. Jejich prvotním platidlem byl dobytek – PECUS. Když pak začali platit kusy kovu na váhu, pojmenovali je PECUNNIA.
„Vítej domů Kornelie. Tak jaké to bylo v Římě?“ Příchozí si přisedl k sousedovi pod olivovník a rozpovídal se. „Klid a zároveň trochu smutno. Teď, po smrti císaře, je vládcem Marcus Aurelius. Dělá to dobře a na svého předchůdce nezapomíná. Však jsem si také přinesl památku.“ Soused Tulius vzal s úctou do prstů minci s orlem a opisem CONSECRATIO a povzdechl: „Je to tak, Antoninus Pius byl velký člověk, ale teď už je bohem“. Jeho přítel přizvukoval: “Máš pravdu a já pořád lituji, že jsem se tehdy nedostal na slavnost a neviděl orla vzlétat z hranice“. Takzvané konsekrační mince, ke kterým se ještě vrátíme, patří až do doby panování římských císařů. Při sledování počátků v ý voje římského mincování je ale potřeba se vrátit o hodně zpátky. Jestliže si antické Řecko musíme promítat na více oblastí jižní Evropy a Středomoří, pak Řím si spojujeme především s Apeninským poloostrovem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
